Eset

Bohyně Eset byla jednou z nejoblíbenějších ženských bohyň a také z ochranitelských bohyň. Dosáhla takové oblíbenosti, že jí můžeme najít i v řecké mytologii pod jménem Isis. Stopy po ní však můžeme najít dokonce až v Británii. Byla jedním z nejváženějších božstev a v řecko-římské době vážným soupeřem křesťanství. Často byla zobrazována s křídly - symbol ochrany.

Přezdívá se jí bohyně-matka. Symbolizuje rodinu, ochranitelství, manželství, lásku, ale také vzdělávání nebo léčitelství. Je matkou Hora a manželkou Usira, kterého také vzkřísí z mrtvých, když jej Sutech zabije. Také byla úzce spojena s kouzelnictvím a magií. Podle mytologie se dokázala proměnit do jakékoli podoby.

Nejznámější mýtus, se kterým je spojena je příběh o tajném jménu boha Ra:

Bůh Ra měl mnoho jmen, ale jediné jméno, které bylo klíčem k svrchovanosti nad ním, znal jenom on. Kdokoli by toto jméno rozluštil, by měl právo sedět vedle něj v čele panteonu bohů a bohyní. Eset byla velmi chytrá a chtěla toto jméno rozluštit. Vymyslela si proto plán. Ve spánku zachytila pár kapek Reových slin a z nich kouzlem vytvořila hada, který symbolizoval Reovu moc. Zanechala jej na místě, kde se měl Re procházet. Had Rea uštkl, tak jak Eset plánovala. Protože Re hada nevytvořil, netušil, jak se vyléčit. Nikdo mu nebyl schopen pomoci, kromě Eset. Ta mu slíbila vyléčení pod podmínkou, že jí řekne své tajné jméno. V zoufalství jí své jméno prozradil a trval na slibu že ona ani její syn Hor nikdy toto jméno neprozradí. Eset tedy Rea vyléčila a spolu se synem se těšili vysokého postavení.

Hlavním bodem tohoto mýtu je egyptské přesvědčení, že jméno je klíč ke všemu. Jméno pro ně bylo velmi důležité, protože dávalo nad člověkem určitou moc. Vybírali je velmi pečlivě a často znamenaly nějakou žádoucí vlastnost, jakou je například krása nebo moudrost. Další jména mohla spojovat jednotlivce s králem nebo s bohy a vyjadřovala oddanost. Další symboliku příběhu můžeme hledat v tom, že Eset jméno zná, kdežto čtenář ne. Zachovávalo to jistou tajemnost bohů a zároveň je to čtenáři přibližovalo.


Anup (Anubis)

Egyptský bůh Anubis neboli také Anup je asi jedním z vůbec nejznámějších bohů, a také jedním z nejoblíbenějších bohů, co se zobrazování týče. Mezi jeho četné přezdívky patří například "Ten, který je nad horami", "Pán posvátné země" nebo "Ten, který předsedá božskému stanu". Božským stanem se myslí místo, kde se prováděla mumifikace.

Jak můžete vidět na obrázku, Anubis se zobrazoval jako šakal a nebo jako muž se šakalí hlavou. Původ v tomto zobrazení je zřejmě takový, že ve starém Egyptě se šakali často potulovali v blízkosti hrobů, a toto zobrazení je před nimi mělo chránit.

Anubis je bohem balzamování a ve Staré říši (než byl v této funkci ve Střední říši nahrazen Usirem) vykonával funkci boha mrtvých. Doprovází mrtvé k rituálu vážení srdcí. V tomto rituálu musel dotyčný dokázat, že je jeho srdce čisté. Vážilo se na velkých vahách  - na jedné straně bylo pírko (maat), které symbolizovalo pravdu a spravedlnost, na druhé srdce zemřelého. Pokud se váhy nepřevážili, mohl dotyčný pokračovat dále. Pokud bylo však jeho srdce těžší, srdce pohltila Amemait - požíračka a nebohý se mohl těšit na zatracení - odchod na místo, které by se dalo připodobnit křesťanskému peklu.

Jak bylo řečeno, Anubis byl ale především bohem balzamování, a proto si kněží při balzamovacích obřadech nasazovali masky šakala - připodobnění Anubise.

Stvoření lidí

Ohledně stvoření lidstva samotného nám egyptské mýty opět předkládají mnoho různých verzí. Zajímavé je, že ve dvou z nich se lidstvo zrodilo jako slzy z očí bohů.

1) Atumovy slzy štěstí
Atum stvořil Šua (vzduch) a Tefnut (vlhkost). Ti se ale vzdálili a Atum je nikde nemohl nalézt. Vyňal si proto oko, naplnil ho svou mocí a povýšil na bohyni. Byla to Hathor-Sachmet. Přikázal jí, aby našla jeho děti. Když se Hathor-Sachmet s dětmi vrátila, Atum ronil slzy štěstí, které se na zemi proměnily v první lidi. Hathor-Sachmet poté vložil do svého čela a dal jí tvar kobry. Tak prý bude ctěná a obávaná bohy i lidmi.

Jak jistě tušíte, právě tato kobra je i na koruně faraóna. Říká se jí uracus a má z větší části ochrannou funkci. Podle některých bájí také plive oheň na nepřátele faraona a Egypta.


2) Neit
Neit, jako jedna z prvních bohyň, kterou stvořil Atum porodila dítě - Slunce. Dítě ovšem přes vlastní zář nevidělo na matku. Začalo usilovně plakat a z jeho slz se zrodili první lidé na zemi.

3) Chnum
Bůh s beraní hlavou nazývaný Chnum podle dalších mýtů tvořil lidi na svém hrnčířském kruhu. Pro každého člověka vždy vytvaroval dvě figurky. Ka - životní sílu člověka a jeho fyzické vzezření. Jeho hlína nebyla stejná a proto vznikly různé rasy. 

Egyptský kalendář

Rok měl podle Egypťanů původně 360 dní. Dalších pět dní podle bájí přidal do kalendáře Thovt.

Atum zjistil, že mezi jeho vnoučaty Nut (nebe) a Gebem (země) exisuje milostný poměr. Byly tak pevně na sobě, že připravili svět o atmosféru. Atum tedy rozkázal dalšímu svému vnoučeti Šuovi (vzduch) aby je rozdělil. Šu si mezi ně stoupl.

Tím ale nic neskončilo. Nut byla totiž těhotná. Atum jí ale zakázal porodit v 360 dnech roku. Thovtovi (bůh moudrosti) jí ale bylo líto a tak vyzval ostatní bohy ke hře v dámu. V ní vyhrál pro Nut dalších 5 dní, během kterých porodila Usira (boha řádu), Sutecha (boha chaosu), jejich manželky Eset a Nebthet a Hora. Od té doby se rok dělil do 365 dní.

Stvoření světa podle Egypťanů

Egyptská mytologie předkládá mnoho způsobů, jak vzniknul svět.

1) Prapahorek
Jedna z teorií předpokládá, že vzhledem ke každoročním záplavám Nilu byly i v minulosti vody důležité. Z takzvaných pravod nabitých plodnou energií v záplavách vyvstal prapahorek, který se stal zdrojem veškerého pozemského života.

2)Atum a Devatero
Héliopolské učení mluví o Atumovi, tomu, jenž se stvořil sám a o devateru bohů, které stvořil a kteří se poté stali základem všeho živého. Nejprve vydechl boha Šu (vzduch), poté vyplivl Tefnut (vlhkost). Tak vznikla atmosféra. Šu a Tefnut poté zrodily Geba (zemi) a Nut (nebe). Země a nebe poté splodily boha řádu Usira a boha chaosu Sutecha a také jejich manželky Eset a Nebthet. Z nich postupně povstal život.

3) Ptah
V Memfidě bylo stvoření chápáno jako duchovní akt. Ptah, jakožto jeden ze svaté trojice (spolu s manželkou Sachmet a synem, lotosovým bohem Nefertem) tvořil pouhými myšlenkami a jménami. Teorie se zakládala na tom, že srdce je sídlem našeho intelektu a zdroj myšlenek, které pak jazyk vysloví a učiní skutečnými.

Devatero se také někdy považuje za Ptahovy rty a zuby, je tedy určitá propojenost mezi těmito kulturami. Jinde se zase Ptah považuje v přeneseném významu za prapahorek.

Bastet

Bastet (někdy se také objevuje Baset, Baast) je kočičí bohyně. Do roku 1000 př.n.l. je také zpodobňována jako lvice, proto se spekuluje, že je jen jednou z podob bohyně Hathor-Sachmet. Stejně jako Hathor je také jejím symbolem nástroj sistrum. Je to dcera boha Re.

Stejně jako kočce se jí přisuzuje značný temperament a svobodomyslná povaha, na straně druhé ale i domáckost a zábava. Má tedy dvě různé stránky. Byla považovaná za ochránkyni domova a těhotných žen a na druhé straně její pomoci byly přičítány i faraonovy úspěchy v bojích.

Ačkoliv byla jako kočka spojována s králi, těšila se velké oblibě i mezi obyčejnými lidmi. Kult kolem bohyně Bastet byl vytvářen hlavně v okolí města Búbastis (dnešní Zakazik ve východní části delty Nilu). V katakombách tamějších chrámu se našly mumifikované kočky, jejíž mrtvoly tam místní nejspíše přinášeli s prosbami o jejich mumifikaci, aby mohly stát bok po boku se svými pány i po smrti.

S bohyní Bastet je také spojován její každoroční svátek, který se konal na přelomu dubna a května. V pozdní době byl v Egyptě svátek bohyně Bastet jedním z vůbec nejoblíbenějších. Podle Hérodota v tento den přijelo do Búbastidy až na 700 000 lidí. Konaly se bujaré oslavy během nichž se hodovalo, pilo a tancovalo. Také se při nich uctívala bohyně Bastet, na jejíž počest se obětovalo a hrálo na sistrum, jeden z jejích symbolů. Dle Hérodota: "Přijíždějí v bárkách, muži a ženy společně, a v každé bárce jich je velký počet. Některé ženy mají řehtačky a rachotí s nimi, muži po celou cestu pískají na flétny, ostatní ženy a muži zpívají a tleskají. Kdykoliv míjejí nějaké místo, přirazí s bárkou ke břehu a některé z žen dělají, co již jsem řekl, jiné posměšně pokřikují na ženy z toho města, jiné tančí, jiné zase vstanou a vyhrnují si šaty do výše. Když doplují do Búbastidy, slaví svátek a konají velké oběti. Při té slavnosti se vypije více vína než po následující rok."

Amon


Amon je nejdůležitější bůh pro starověké Egypťany, za éry Amenhotepa IV. neboli Achnatona neúspěšně nahrazován bohem Atonem.  Konflikt Rohů (vyznavačů Amona - Amon se zjevoval v podobě berana) a Křížů (vyznavačů Atona). Zvláštní je, že Aton může být předloha nebo kopie křesťanského Boha.


Je to bůh všemocný, první, který stvořil první. Říká se o něm, že je odloučený a zároveň spojený se vším. Jedna teorie o vzniku světa tvrdí, že Amon vydal kejhání jako husa tak mocné, že to způsobilo kosmickou reakci, při které vzniklo Osmero a Devatero.