Amon

Amon je nejdůležitější bůh pro starověké Egypťany, za éry Amenhotepa IV. neboli Achnatona neúspěšně nahrazován bohem Atonem.  Konflikt Rohů (vyznavačů Amona - Amon se zjevoval v podobě berana) a Křížů (vyznavačů Atona). Zvláštní je, že Aton může být předloha nebo kopie křesťanského Boha.


Je to bůh všemocný, první, který stvořil první. Říká se o něm, že je odloučený a zároveň spojený se vším. Jedna teorie o vzniku světa tvrdí, že Amon vydal kejhání jako husa tak mocné, že to způsobilo kosmickou reakci, při které vzniklo Osmero a Devatero.

Hathor-Sachmet

Hathor-Sachmet je mojí nejoblíbenější bohyní. Je to jedna bohyně, která se proměňuje ze své mírné podoby bohyně lásky Hathor, do podoby Sachmet, bohyně války.

Hathor bývá většinou zpodobňována jako kráva. Je to dobrá bohyně lásky, plodnosti, krásy, hudby a tance, také léčitelka. Je považována za symbolickou matku faraonů. Potřásá hudebním nástrojem zvaným sistrum k zahnání zlých sil. Je zpodobňována v mnoha různých podobách - nejčastěji jako kráva.

Je také spojována s podsvětním, přezdívá se jí i "paní Západu"(tj. země mrtvých). Prý rozdává v podsvětí jídlo a pití a šťastlivcům prý půjčí i svůj svrchní plášť, aby snáze prošel všemi nástrahami, které na něj v podsvětí číhají.

 Její kultovní středisko leží v Dendeře. V řecké mytologii se Hathor objevuje jako Afrodíté, bohyně krásy.

Sachmet je zpodobňovaná jako lvice, přezdívá se jí také "paní opilosti", viz "Mýty spojené s Hathor-Sachmet". Je to bohyně války a ničitelka. Prý to je manželka, Ptaha, toho, jenž se stvořil sám. Je spojována s vyhubením lidstva, proto je zpodobňována jako mor.





Mýty spojené s Hathor-Sachmet:

Hathor-Sachmet je dcerou Atuma, který ztratil své děti, Šu a Tefnut a tak si viňal oko, naplnil ho svou mocí - Hathor-Sachmet a přikázal jí aby mu děti našla. Když je přivedla, Atum plakal radostí a z jeho slz vznikli první lidé. Hathor-Sachmet vložil do svého čela a dal jí tvar kobry. Tak je ctěná i obávaná všemi bohy i lidmi.

Re chtěl potrestat lidi, kteří byli rozmařilí a nebáli se bohů a proto na ně seslal krutou bohyni Sachmet. Když už ale Re svolil ke konci, Sachmet už byla tak krvežíznivá, že nedokázala přestat. Re se lekl, nechtěl lidi vyhladit, jen potrestat. Přikázal proto aby uvařili pivo a smíchali ho s hliněným barvivem a poté ho vylili na pole. Sachmet když to uviděla, tak si myslela, že to je krev a proto jí lačně začala polykat. Opilostí však usnula. Když se probudila, zapomněla na všechno a jako mírumilovná bohyně se vrátila zpět domů. 

Re (Ra)

Asi nejznámějším bohem z egyptské mytologie je bůh Re. V některých jazycích se taky překládá jako Ra. Je to egyptské nejvyšší božstvo slunce. Někdy se také považuje za stvořitele, ale ke stvoření světa se zde také ještě dostanu.

Podle mýtů řídil plynutí času - roků, měsíců, dnů, hodin, minut... Proto také nejspíše věřili, že den se skládá z dvanácti stejně dlouhých částí, které označovaly Reovu cestu po obloze. Stejný počet částí s podobným významem měla i noc, která však označovala ne pouť po obloze, ale Reovu pouť Duatem. Nevýhoda těchto částí byla, že zůstávaly stejně dlouhé i při zkracování či prodlužování dnů při přechodu ze zimního na letní čas. Části se prostě prodlužovaly nebo zkracovaly podle potřeby.

Re se také často stával "obětí" synkretismu. To znamená, že splýval s ostatními bohy v objekt jediného uctívání. Například Atum-re, Amenre a podobně.

Byl také považován za Otce faraonů, což povyšovalo faraony na status bohů. Přišel s tím faraon Radžedef ze 4. dynastie. Titul se přidával za jméno panovníka a měl podobu "sa Re", syn Rea.

Reův denní režim spočíval v pouti po obloze, v noci putoval Duatem. Některé mýty vyprávějí, že putoval kolem těla Nut, bohyně nebe, která ho za stmívání pohltila. Ranní barva úsvitu - růžová až červená, symbolizovalo krev, kterou Nut prolévá při opětovném porodu. Jiné mýty říkají, že Re putoval tělem obrovského hada, který měl ocas v tlamě - raná představa nekonečnosti vesmíru.

Přes den Re putoval v bárce zvané mandžet a v noci zase bárkou, která se nazývala mesketet nebo také "člun milionů". Plavili se s ním také méně důležití bohové a jeho potomci - faraoni. Ti tvořili jeho doprovod.

 Noční cesta Rea poté pokračovala dvěma důležitými událostmi. První byla splynutí Rea s Usirem, bohem řádu. Navzájem si doplnili životní sílu tím, že v sobě na chvíli splynuli. Re v Usirovi, Usir v Reovi. Další významnou událostí bylo poražení zlého Apopa, hada, který, jako v mnoha egyptských mýtech, představoval zlo, chaos. Nikdy ho však nemohl zničit, protože tím by porušil rovnováhu a nastal by znovu prapůvodní chaos, ze kterého všechno vzniklo. To samé by se stalo, kdyby Apop Rea porazil.

Když se tato cesta povedla, mohl Re opět další ráno povstat = slunce znovu vyšlo.