Podle mýtů řídil plynutí času - roků, měsíců, dnů, hodin, minut... Proto také nejspíše věřili, že den se skládá z dvanácti stejně dlouhých částí, které označovaly Reovu cestu po obloze. Stejný počet částí s podobným významem měla i noc, která však označovala ne pouť po obloze, ale Reovu pouť Duatem. Nevýhoda těchto částí byla, že zůstávaly stejně dlouhé i při zkracování či prodlužování dnů při přechodu ze zimního na letní čas. Části se prostě prodlužovaly nebo zkracovaly podle potřeby.
Re se také často stával "obětí" synkretismu. To znamená, že splýval s ostatními bohy v objekt jediného uctívání. Například Atum-re, Amenre a podobně.
Byl také považován za Otce faraonů, což povyšovalo faraony na status bohů. Přišel s tím faraon Radžedef ze 4. dynastie. Titul se přidával za jméno panovníka a měl podobu "sa Re", syn Rea.
Reův denní režim spočíval v pouti po obloze, v noci putoval Duatem. Některé mýty vyprávějí, že putoval kolem těla Nut, bohyně nebe, která ho za stmívání pohltila. Ranní barva úsvitu - růžová až červená, symbolizovalo krev, kterou Nut prolévá při opětovném porodu. Jiné mýty říkají, že Re putoval tělem obrovského hada, který měl ocas v tlamě - raná představa nekonečnosti vesmíru.
Přes den Re putoval v bárce zvané mandžet a v noci zase bárkou, která se nazývala mesketet nebo také "člun milionů". Plavili se s ním také méně důležití bohové a jeho potomci - faraoni. Ti tvořili jeho doprovod.
Noční cesta Rea poté pokračovala dvěma důležitými událostmi. První byla splynutí Rea s Usirem, bohem řádu. Navzájem si doplnili životní sílu tím, že v sobě na chvíli splynuli. Re v Usirovi, Usir v Reovi. Další významnou událostí bylo poražení zlého Apopa, hada, který, jako v mnoha egyptských mýtech, představoval zlo, chaos. Nikdy ho však nemohl zničit, protože tím by porušil rovnováhu a nastal by znovu prapůvodní chaos, ze kterého všechno vzniklo. To samé by se stalo, kdyby Apop Rea porazil.
Když se tato cesta povedla, mohl Re opět další ráno povstat = slunce znovu vyšlo.
