Stvoření lidí

Ohledně stvoření lidstva samotného nám egyptské mýty opět předkládají mnoho různých verzí. Zajímavé je, že ve dvou z nich se lidstvo zrodilo jako slzy z očí bohů.

1) Atumovy slzy štěstí

Atum stvořil Šua (vzduch) a Tefnut (vlhkost). Ti se ale vzdálili a Atum je nikde nemohl nalézt. Vyňal si proto oko, naplnil ho svou mocí a povýšil na bohyni. Byla to Hathor-Sachmet. Přikázal jí, aby našla jeho děti. Když se Hathor-Sachmet s dětmi vrátila, Atum ronil slzy štěstí, které se na zemi proměnily v první lidi. Hathor-Sachmet poté vložil do svého čela a dal jí tvar kobry. Tak prý bude ctěná a obávaná bohy i lidmi.

Jak jistě tušíte, právě tato kobra je i na koruně faraóna. Říká se jí uracus a má z větší části ochrannou funkci. Podle některých bájí také plive oheň na nepřátele faraona a Egypta.

2) Neit

Neit, jako jedna z prvních bohyň, kterou stvořil Atum porodila dítě - Slunce. Dítě ovšem přes vlastní zář nevidělo na matku. Začalo usilovně plakat a z jeho slz se zrodili první lidé na zemi.

3) Chnum

Bůh s beraní hlavou nazývaný Chnum podle dalších mýtů tvořil lidi na svém hrnčířském kruhu. Pro každého člověka vždy vytvaroval dvě figurky. Ka - životní sílu člověka a jeho fyzické vzezření. Jeho hlína nebyla stejná a proto vznikly různé rasy. 

Egyptský kalendář

Rok měl podle Egypťanů původně 360 dní. Dalších pět dní podle bájí přidal do kalendáře Thovt.

Atum zjistil, že mezi jeho vnoučaty Nut (nebe) a Gebem (země) exisuje milostný poměr. Byly tak pevně na sobě, že připravili svět o atmosféru. Atum tedy rozkázal dalšímu svému vnoučeti Šuovi (vzduch) aby je rozdělil. Šu si mezi ně stoupl.

Tím ale nic neskončilo. Nut byla totiž těhotná. Atum jí ale zakázal porodit v 360 dnech roku. Thovtovi (bůh moudrosti) jí ale bylo líto a tak vyzval ostatní bohy ke hře v dámu. V ní vyhrál pro Nut dalších 5 dní, během kterých porodila Usira (boha řádu), Sutecha (boha chaosu), jejich manželky Eset a Nebthet a Hora. Od té doby se rok dělil do 365 dní.

Stvoření světa podle Egypťanů

Egyptská mytologie předkládá mnoho způsobů, jak vzniknul svět.

1) Prapahorek
Jedna z teorií předpokládá, že vzhledem ke každoročním záplavám Nilu byly i v minulosti vody důležité. Z takzvaných pravod nabitých plodnou energií v záplavách vyvstal prapahorek, který se stal zdrojem veškerého pozemského života.

2)Atum a Devatero
Héliopolské učení mluví o Atumovi, tomu, jenž se stvořil sám a o devateru bohů, které stvořil a kteří se poté stali základem všeho živého. Nejprve vydechl boha Šu (vzduch), poté vyplivl Tefnut (vlhkost). Tak vznikla atmosféra. Šu a Tefnut poté zrodily Geba (zemi) a Nut (nebe). Země a nebe poté splodily boha řádu Usira a boha chaosu Sutecha a také jejich manželky Eset a Nebthet. Z nich postupně povstal život.

3) Ptah
V Memfidě bylo stvoření chápáno jako duchovní akt. Ptah, jakožto jeden ze svaté trojice (spolu s manželkou Sachmet a synem, lotosovým bohem Nefertem) tvořil pouhými myšlenkami a jménami. Teorie se zakládala na tom, že srdce je sídlem našeho intelektu a zdroj myšlenek, které pak jazyk vysloví a učiní skutečnými.

Devatero se také někdy považuje za Ptahovy rty a zuby, je tedy určitá propojenost mezi těmito kulturami. Jinde se zase Ptah považuje v přeneseném významu za prapahorek.

Bastet

Bastet (někdy se také objevuje Baset, Baast) je kočičí bohyně. Do roku 1000 př.n.l. je také zpodobňována jako lvice, proto se spekuluje, že je jen jednou z podob bohyně Hathor-Sachmet. Stejně jako Hathor je také jejím symbolem nástroj sistrum. Je to dcera boha Re.

Stejně jako kočce se jí přisuzuje značný temperament a svobodomyslná povaha, na straně druhé ale i domáckost a zábava. Má tedy dvě různé stránky. Byla považovaná za ochránkyni domova a těhotných žen a na druhé straně její pomoci byly přičítány i faraonovy úspěchy v bojích.

Ačkoliv byla jako kočka spojována s králi, těšila se velké oblibě i mezi obyčejnými lidmi. Kult kolem bohyně Bastet byl vytvářen hlavně v okolí města Búbastis (dnešní Zakazik ve východní části delty Nilu). V katakombách tamějších chrámu se našly mumifikované kočky, jejíž mrtvoly tam místní nejspíše přinášeli s prosbami o jejich mumifikaci, aby mohly stát bok po boku se svými pány i po smrti.

S bohyní Bastet je také spojován její každoroční svátek, který se konal na přelomu dubna a května. V pozdní době byl v Egyptě svátek bohyně Bastet jedním z vůbec nejoblíbenějších. Podle Hérodota v tento den přijelo do Búbastidy až na 700 000 lidí. Konaly se bujaré oslavy během nichž se hodovalo, pilo a tancovalo. Také se při nich uctívala bohyně Bastet, na jejíž počest se obětovalo a hrálo na sistrum, jeden z jejích symbolů. Dle Hérodota: "Přijíždějí v bárkách, muži a ženy společně, a v každé bárce jich je velký počet. Některé ženy mají řehtačky a rachotí s nimi, muži po celou cestu pískají na flétny, ostatní ženy a muži zpívají a tleskají. Kdykoliv míjejí nějaké místo, přirazí s bárkou ke břehu a některé z žen dělají, co již jsem řekl, jiné posměšně pokřikují na ženy z toho města, jiné tančí, jiné zase vstanou a vyhrnují si šaty do výše. Když doplují do Búbastidy, slaví svátek a konají velké oběti. Při té slavnosti se vypije více vína než po následující rok."